Muži po sestupu z Národní ligy bojovali v uplynulé sezoně v Divizi. Jak se jim dařilo? Jaké poznatky si tým přenáší do sezony nadcházející a jaké jsou týmové ambice? Více v rozhovoru s hlavním trenérem mužů, Tomášem Jiránkem.
Covidové rozhovory #4 - Natálie Hassová. Rozhovor s nadějnou brankářkou, trenérkou a fotografkou, která, když nemůže ven, cvičí jógu.
Ahoj, abych řekla pravdu, celá tahle situace mě trošku štve, ale zvládám jí snad dobře. Snažím se udržet si režim, abych jen neseděla doma u školy a nezbláznila se. Musíme to ale vydržet už jenom kvůli lidem, kteří se teď nemají úplně nejlépe.
Snažím se alespoň každý den vypadnout na chvíli do přírody, nebo si jít zaběhat. Navíc máme napsané individuální tréninky, pro celý tým, které se snažím plnit. A když není hezké počasí, tak si alespoň s mamkou zacvičím jógu.
Tak to je těžká otázka. Moje přání je, dostat se znovu do haly, a to co nejdříve, protože ta mi po létě opravdu chybí. Stejně tak jako zápasy. Když bych si ale měla tipnout, tak si myslím, že by se to všechno mohlo znovu rozjet s novým rokem.
Zdravá strava a meditace v kroužku… Ne, myslím si, že to je týmovostí a atmosférou v týmu. S holkama jsme spolu skoro vyrůstaly a známe se všechny vážně dlouho. Hrajeme to pro radost ze hry a pro srandu, která na turnajích je. Myslím si, že je to pak poznat i ve hře.
Vstup do nové sezóny se těžko hodnotí po pouhém jednom odehraném zápase. Víc jsme jich totiž odehrát nestihly. Pokud bych ale přece měla hodnotit podle jednoho zápasu, tak hodnotím kladně. Zápas byl rychlý, padalo hodně gólů a domů jsme si přivezly 3 body.
Myslím si, že hlavní cíl nás všech, vzhledem k nynější situaci, je zahrát si alespoň ještě pár zápasů.
Doufám, že ano. Výběry jsou vždycky super zkušenost. Často tam potkáte velké florbalové hráče, nebo máte možnost být součástí zajímavých tréninků. Navíc vycestujete i mimo váš kraj, takže poznáte nová místa. Snad se to letos, i přes bláznivou situaci, povede.
Olympiáda v Liberci byla super. Líbila se mi atmosféra celé té akce. Vidět tolik sportů, sportovců a fanoušků pohromadě byl vážně zážitek. Olympiáda měla dobrý program a s holkama jsme si to, myslím, užily. Navíc jsme měly možnost hrát ve velké hokejové hale, do které se normálně s florbalem jen tak nedostanete.
Chci se hlavně posouvat dál, jak v životě, tak ve florbale. A pokud bych neměla do budoucna u florbalu zůstat jako hráčka, chtěla bych alespoň jako trenérka, nebo při nejmenším jako maminka malého florbalisty.
K florbalu jsem se dostala díky mé škole. Tam jsem začala florbal hrát a tam mě začal i moc bavit. Zkoušela jsem chvilku tenis nebo fotbal, ale žádný sport mě nechytl tak moc, jako florbal. Možná proto, že jsem vždycky chtěla hrát hokej a florbal byl takový nejvíc blízký a dostupnější sport.
Baví mě moc. S dětmi je to zábava. Natrefíte tam na nespočet dětských povah a myšlenek. Někdy je sranda jen tak stát a pozorovat co vymyslí. Zároveň je super provázet je jejich začátky a pozorovat, jak se zlepšují. A i když je to někdy fuška, vážně mě to baví.
Tak to nevím. Fotografování mě baví, ale je v tom hodně práce. Svět bude mít větší mistry fotografy, ale fotografování turnovského florbalu zkusím vyšperkovat, jak to jen půjde.
Nejsem tajnůstkář a těžko říct, jestli by nějaké mé tajemství čtenáře zajímalo. Každý ale nějaké má a to hlavně, když se trenér zrovna nekouká!