Muži po sestupu z Národní ligy bojovali v uplynulé sezoně v Divizi. Jak se jim dařilo? Jaké poznatky si tým přenáší do sezony nadcházející a jaké jsou týmové ambice? Více v rozhovoru s hlavním trenérem mužů, Tomášem Jiránkem.
Covidové rozhovory #5 - Daniel Fric. Rozhovor s velkým dříčem a novopečeným kapitánem dorostenců, který si neváhá po tréninku přidávat.
Doba necovidová mi rozhodně vyhovovala více, nicméně mám víc času se individuálně zlepšovat. Kolektivní tréninky to však nenahradí.
Ve formě se udržuji pravidelnými individuálními tréninky, které zahrnují jak běžecké, tak posilovací aktivity.
Myslím si, že tréninky a zápasy budou zahájeny po vánočních prázdninách a doufám, že sezonu dohrajeme s plným počtem zápasů.
Byla to pro mě nová zkušenost, ale protože trvala zatím jen dva zápasy, které nám byly umožněny hrát, nemůžu to zcela kompetentně zhodnotit. I tak jsem za tuto příležitost vděčný.
Jako zásadní vidím odchod mnoha hráčů, což se výrazně projevilo na fungování dorosteneckého týmu. Před začátkem sezony jsme naštěstí získali nové posily, které svoji důležitost budou moci ukázat v následujících zápasech.
Jednoznačně zlepšit morálku a docházku na tréninky, což by se mělo pozitivně odrazit na umístění v lize.
Zápasy v týmu juniorů neprobíhaly podle mých představ, oproti dorosteneckým je tu velký rozdíl. Nicméně si myslím, že moje výkony mají zlepšující se tendenci.
Hlavní rozdíly vidím jak ve fyzických, tak v taktických kompetencích hráčů. Zápasy juniorů jsou hrány ve větším tempu a s větším nasazením.
K florbalu mě přivedl můj bývalý spolužák ze základky, společně jsme začali hrát v Semilech. Před tím, než jsem začal hrát florbal, jsem dělal 8 let judo, což mi dalo dobrou fyzickou průpravu.
Ve florbale nemám žádnou konkrétní ambici, mojí osobní motivací je být co nejlepší.
No... byl to skvělý zážitek, ale jednou to stačilo.
Příprava do školy, florbalové a individuální tréninky mi zabírají naprostou většinu mého času, takže téměř žádné další aktivity nemám.