Covidová doba

Jak zvládáš současnou covidovou dobu?

Pro mě osobně je to hodně omezující, chybí mi jak florbal, tak i samotné chození do školy. Už to nejsou jenom dvoutýdenní prázdniny sloužící k odpočinku, je to příliš dlouhá doba bez sociálního kontaktu. Troufám si říct, že to mění náš životní styl, minimálně ten můj, do období koronaviru jsem neměl prakticky žádný volný čas, v týdnu jsem žil stylem: škola-trénink-učení, víkendy jsem pak trávil jeden den na zápase a ten druhý s blízkými. To vše je teď minulostí, která v současné době nelze realizovat, a proto se snažím vytvořit nový životní styl, hodně chodím ven na výlety, jak s kamarády, tak i s rodinnou. Musím se přiznat, že pro moje rodiče, které svého syna za normálního stavu viděli jen zřídka po večerech, je tato situace více než znepokojivá a mají pocit, že trávím více času na telefonu a oni by to definovali spíše jako nudu. Však to znáte, vy zůstáváte doma, oni zase musí do práce. Každý ale má svoji pravdu.

Jak se v současné době udržuješ ve formě?

Popravdě musím říct, že v tomto směru mám ještě rezervy. Není to, že bych vůbec nic nedělal. Každý den jsem venku na nějaké delší procházce a chodím běhat, jak sám, tak i s kamarády. Je dobré, že tímto psaním si uvědomím, že bych na sobě měl pracovat více, než tomu bylo doposud. Příčinu vidím v tom, že nepatřím mezi typy lidí, kteří si po sportu přidávají a dělají věci navíc, na druhou stranu, když mám někde být, tak tam jsem a dělám věci co možná nejpečlivěji, což se odráží na dobrých výsledcích jak ve sportu, tak i ve škole.

Tipneš si, jestli se sezóna stihne dohrát a případně, kdy bychom mohli začít zase trénovat?

Pevně v to doufám, upřímně moc mně to chybí. Bohužel si myslím, že dřív, než po Vánocích to nebude, jestli vůbec. Určitě se bude muset upravit formát soutěží a snížit počet zápasů, ale tohle všechno je pořád lepší než sedět doma. Takže musíme věřit, že by se za jistých okolností mohla jarní část odehrát.

Junioři a mužské áčko

Jsi kapitánem týmu juniorů, jak hodnotíš vstup do sezóny?

Máme za sebou dva povedené zápasy proti Liberci a Jablonci, které skončily vysokou výhrou pro nás.  Na zápasech bylo vidět především velké zlepšení všech a je velká škoda, že nemůžeme tyto výkony a výhry potvrzovat dál. Nicméně je to příslib do budoucnosti, protože každý z nás vidí, že kvalitní prací na trénincích, přijde úspěch na zápasech. Pamatuji si zápasy, kdy jsme odjížděli každý víkend s vysokými prohrami, a ještě k tomu z velkých dálek. Nicméně to je za námi, uplynulo pár společných let práce a my často vítězíme a hodně nás to baví! Není náhoda, že většina z nás už nakoukla do mužského A týmu.

Jádro současného juniorského týmu už je spolu dlouhé roky, jak daleko to spolu ještě dotáhnete?

Strávili jsme společně dětství, jsou z nás velmi dobří kamarádi, přestože se vídáme několikrát týdně, tak spolu trávíme čas i mimo hřiště, což je úžasné.  Předpokládám, že každý z nás má za cíl stabilně hrát právě za mužský A tým a jako kapitán si myslím, že toho můžeme všichni dosáhnout a kdo na sobě bude makat, tak má možnost se podívat ještě výš. Nicméně i kdyby někdo skončil, tak si myslím, že kamarádi z nás budou do konce života.

Máte pro letošní sezónu nějaké cíle?

Máme, pro většinu z nás je to poslední rok v mládežnických kategorií, a tak máme ještě možnost se vyhrát a připravit se tak co nejlépe na velký skok do mužských kategorií. Za cíl jsme si dali zvítězit v naší soutěži a dále se zlepšovat a připravit se na rychlost a tvrdost mužských soutěží.  Tak doufejme, že nám bude umožněno na sobě tvrdě pracovat.

Už druhou sezónu jsi také pevnou součástí mužského áčka, v čem jsou hlavní rozdíly oproti mládežnickým soutěžím?

Jak jsem již zmínil, jedná se především o rychlost a tvrdost. Je důležité se naučit o situacích moc nepřemýšlet a hrát to co možná nejjednodušeji a nejrychleji. Pro mě osobně byla právě tvrdost největší kámen úrazu. Když jsem se dostal do souboje často s větším a silnějším chlapem, nedokázal jsem ten souboj vyhrát a podržet balónek v rohu hřiště. Nicméně časem a zkušenostmi se to zlepšilo a momentálně se na hřišti nevyhýbám žádného souboje, možná je i někdy rád vyhledávám. Radko Gudas ze mě ještě úplně není, ale pracuji na tom.

Jaká je tvoje role v týmu a vyvíjí se nějak?

Moje role v týmu se určitě hodně vyvíjí. Ještě před pár roky jsem nebyl schopný přijmout zodpovědnost za tým a nebyl jsem ani povahově vyspělý na roli kapitána, byl jsem spíš takový „šašek“, který nejdřív musel přijmout zodpovědnost sám za sebe, než bude moct plnit funkci kapitána. Nejspíš se mi povedlo vyzrát a nosím pásku, neznamená to však, že se povyšuji nad spoluhráči, nýbrž jsem člověk, který by měl brát zodpovědnost za tým a být celkově vyrovnaný. Všeobecně v každé šatně mám rád srandu, v té juniorské se snažím vytvářet srandu, na druhou stranu jsem kapitán, takže jsem i zodpovědný a vážný, v roli kapitána mi rozhodně pomáhá jedna moje vlastnost, výřečnost. Naopak v mužské šatně patřím mezi ty nejmladší, takže první rok jsem byl takový uzavřenější a pokornější, také jsem se dostal na pár zápasů do bájného útoku Matěcha-Sekyra, což byla pro mě čest. Druhým rokem jsem už o hodně více mluvný, trenér mě postavil do každého zápasu, starám se o hudbu v kabině, takže se cítím být pevnou součástí týmu a nemám problém se ozvat, když se mi ohledně hry něco nelíbí.

V úvodních pěti zápasech si stihl vsítit šest branek, zrodil se nový střelec?

Jsem za to moc rád, na druhou stranu vnímám také svoje neproměněné šance, které by často mohly změnit průběh utkání. Dobrý střelec se pozná tak, že většinu svých šancí promění, což mně se zatím bohužel nedaří, ale vnímám, že za těch pár zápasů mám za muže podobně gólů, jako za celou minulou sezónu a jsem rád, že mi to tam padá.

Perličky - co se do prvních dvou částí nevešlo

Jak jsi se vlastně dostal k florbalu a dělal jsi ještě nějaké jiné sporty?

Jako každé malé dítě jsem vyzkoušel spoustu sportů, ale až když mi můj dlouholetý kamarád Filip Dědek řekl, že půjde hrát florbal, tak jsem se k němu přidal a chytlo mě to. Dělal jsem ještě nějakou dobu plavání, ne však závodně, ale to se mi časem začalo krýt s florbalem a já dal přednost florbalu, jinak to vnímám jako dobrý regenerační sport k florbalu. Můj táta je velký Sokol, takže už od mala jsem byl veden ke sportu a sportovní všestrannost mám právě ze Sokola.

Máš nějaké osobní cíle, na které bys chtěl dosáhnout? Bude Emil Hejduk stejný pojem jako Emil Johansson?

Momentálně bych se chtěl stát ještě produktivnějším a stabilnějším hráčem v mužském A týmu a pak uvidím, jestli budu mít na vyšší soutěže. Samozřejmě by to byla paráda, ale teď jsem například vstřelil první hattrick za muže, řekl jsem si v 17 letech úspěch jako hrom, na druhou stranu pořád v tomto sportu jsou tací, dokonce moji vrstevníci, kterým se to povedlo o dvě soutěže výš a momentálně odlétají do Švédska, kde můžou trénovat a hrát za tamní týmy v nejvyšší lize, na to já ještě nemám a můžu se pořád zlepšovat. Emil Johansson je takový můj vzor, je to hodně ofenzivní obránce, je taky velice produktivní a ve florbalovém světě takových hráčů moc není, po právu byl vyhlášen nejlepším hráčem planety za uplynulou sezonu.

Co tvůj mimoflorbalový život, co nám na sebe na závěr prozradíš?

Tak můj mimoflorbalový život si užívám stejně tak, jak ten florbalový. Minulou zimu jsem poznal skvělou holku, se kterou teď trávím většinu volného času a jsem moc rád, že během normální situace je velmi tolerantní vůči mému florbalu, takže už nemusím pracovat jenom na škole, florbalu, ale můžu se zlepšovat i v partnerském životě, což se mi doufám daří. Vážím si její podpory, jak na zápase, tak i v životě a není náhoda, že většinu mých branek jsem vstřelil právě na domácí půdě, když se přišla podívat. Asi se rád předvádím, až se začne hrát, budu ji muset zabalit do vaku a brát s sebou na venkovní zápasy.

Děkujeme za odpovědi a přejeme hodně štěstí ve florbalovém i soukromém životě!

Děkuji za rozhovor, doufám, že se brzy uvidíme v hale. Na viděnou!