Začátky

Tvoje první oficiální registrace u českého florbalu se datuje až do roku 2002. Tehdy byl florbal v ČR teprve pár let. Co tě k tomuhle sportu přivedlo?

Již v té době jsme se spolužáky chodili hrát nebo spíš pinkat florbal do Sokola, což byly mé první florbalové kroky. Následně jednoho dne přišel kamarád Vojtěch Košelja s tím, že je florbalový nábor a jestli to nepůjdeme zkusit, tak jsem si řekl proč ne a vyrazili jsme.

Vzpomeneš si, jak vypadal takový běžný trénink?

První tréninky si pamatuji velice dobře, vždy nás bylo v hale hrozně moc a v poměrně pestrém věkovém rozmezí. Docela dlouho se chodilo jen trénovat, než se začala hrát první soutěž. Nakonec to byla kategorie starších žáků a vzhledem k tomu, že jsem v té době byl ještě elév, tak to bylo velice zajímavé.

S tréninkem se pojí také vybavení. Kde se v této florbalové prehistorii dalo nějaké vybavení sehnat? A na jaké bylo úrovni oproti dnešním dnům?

Již tehdy se dalo sehnat spoustu dobrých kousků a dokonce bych řekl, že se to ani moc nelišilo od dnešního vybavení, ale samozřejmě obchodů nebylo moc. Myslím, že moje první hokejka byla od značky Canadien, která v té době hodně frčela. Vím, že jsme pro ni jeli až do Prahy.

V Turnově jsi byl do roku 2008, aby jsi se pak přesunul do města pod Ještědem, hrající nejvyšší juniorskou i mužskou soutěž. Jak probíhal úvodní kontakt s FBC Liberec?

Tenkrát Liberec vždy pořádal letní soustředění pro svoje mládežnické kategorie, a vzhledem k tomu, že v Turnově nic nebylo, tak jsem tam zkusil zavolat, zda můžu jet s nimi a šlo to. Bylo to tam super a nakonec trenéři chtěli, abych šel hrát do Liberce. Myslím, že to bylo léto před tím, než jsem měl jít na střední školu. Bohužel se mi ale nechtělo na intr, takže jsem zůstal ještě v Turnově. Každopádně cca za rok a půl jsme se stěhovali do Liberce a v tu chvíli bylo jasno. Jen jsem zvednul telefon a protože jsme se už znali, tak jsem byl hned druhý den na tréninku v Liberci.

V Liberci jsi se rychle usadil a dokonce jsi se brzy podíval i do nejvyššího patra mužských soutěží. Jaký byl tvůj první zápas v extralize?

Na ten si vzpomínám velice dobře. Myslím, že mi bylo 17 let a bylo to doma proti Třinci, který v té době nepatřil úplně k nejsilnějším týmům, ale už tehdy měli v kádru Jirku Curneyho. Zápas jsme tenkrát vyhráli velkým rozdílem, a dokonce jsem si připsal i dvě asistence.

Jaké byly tvoje florbalové ambice, lišily se nějak před/po přechodu do Liberce?

Už když jsem byl v Turnově, tak mým snem a cílem bylo, zahrát si extraligu. Proto jsem chtěl jít, a nakonec i šel do Liberce. To se mi tam splnilo, takže za to jsem vděčný všem lidem, kteří na tom měli svůj podíl.

V sezóně 10/11 jsi již naplno přešel k mužskému florbalu. Oproti předchozím sezonám se ti podařilo nasbírat “pouze” 10 kanadských bodů. Byl rozdíl mezi juniorským a mužským florbalem tak znatelný?

Pro mě to byl obrovský skok. Přesto, že jsme v Liberci hráli 1. ligu juniorů, tak mužské áčko bylo na míle daleko. Začátky byly poměrně těžké a člověk musel na každém tréninku makat na doraz, aby trenérům dokázal, že v týmu může být. Hlavně letní příprava byla docela očistec. Tehdy vedl liberecké áčko pan Skružný, což byla persona sama o sobě, i vzhledem k tomu, že chvíli před tím vedl českou reprezentaci. Takže my mladý jsme byli neustále v pozoru a snažili se navnímat co nejvíc informací.

V další sezóně přišel exodus libereckých hráčů do ambiciózní Mladé Boleslavi, která dnes patří mezi nejlepší kluby v ČR. Jak se tahle změna odehrála?

Vlastně úplně jednoduše. Jednoho dne mi přišla SMSka od tehdejšího trenéra MB, zda bych se nechtěl sejít a popovídat si o možném angažmá, následně proběhly dvě schůzky a vše bylo domluveno. Zpětně mi pak došlo, že v tom jistou roli sehrál Radim Křenek, který se o mně v MB zmínil s tím, že jdu na vysokou školu do Prahy. Skloubit školu v Praze a hraní v Liberci nebylo tehdy úplně možné, takže jsem byl rád, že přišla možnost hrát v MB, kde už tehdy byly úplně jiné možnosti.

V této sezóně jsi si také zahrál Champions Cup, což je obdoba fotbalové Ligy mistrů. Nezatoužil jsi po této zkušenosti po zahraničním angažmá?

Musím říct, že mě to nikdy ani nenapadlo. Asi to bude tím, že jsem neabsolvoval žádný Erasmus nebo podobný program na vysoké škole.

Kdo byl podle tebe, ať už v MB nebo Liberci nejlepší spoluhráč?

Tenkrát jsem toho hodně odehrál v jedné lajně s Pavlem Hůzou, jak v Liberci, tak potom v MB, takže bych zmínil určitě jeho, přestože si pořád stěžoval, že mu to kazím. Pak samozřejmě musím ještě zmínit Petra Saláta v Liberci a Ondřeje Fojtu s Radimem Křenkem v MB. Když jsem s nimi mohl nastoupit, tak se mi hrálo vždy dobře, ještě aby ne.

Pro některé překvapivě, jsi se v sezóně 12/13 vrátil zpět do Turnova, do tehdy třetí ligy (obdoba dnešní regionální soutěže), po neúspěšné sestupové sezoně. Co tě motivovalo vrátit se?

Neřekl bych, že mě něco motivovalo, spíš jsem si potřeboval odpočinout od každodenního hraní florbalu a neustálého pendlování v autě za florbalem, do školy atd. Trochu jsem v té době ztratil do florbalu chuť, takže návrat do Turnova, kde jsem si mohl bez tlaku jen tak pinknout s kamarády byla asi ta jediná motivace.

V této sezóně se také položil základ týmu, který v budoucích letech došel až před samé brány 1. ligy. Tušil jsi už tehdy, že budoucí roky budou pro Turnov hodně zajímavé?

V průběhu sezony určitě ne, navíc pro mě to byla spíš taková restartová sezóna, takže jsem moc neuvažoval, coby kdyby. Ale zároveň jsem vnímal, že se tvoří jádro týmu z lidí, kteří chtějí být úspěšní, což mě pak motivovalo v následujících letech.

Dvě sezóny, dva postupy. Proč si myslíš, že se povedlo takhle rychle postoupit až do Národní ligy?

Tenkrát byl tým tvořen zajímavým mixem hráčů. Byli tam starší a zkušení, kteří už hráli dlouho, jako byl Petr Brož a Radim Kolomazník a zároveň jsme tam byli my mladí, kde bych zmínil hlavně bratry Palatínusy (tohle fakt nedokážu vyskloňovat). Navíc se v týmu vytvořila super parta, což byl základ úspěchu. Všichni se chtěli florbalem bavit a zároveň vyhrávat, proto to tenkrát šlo, jak po másle.

Po postupu do Národní ligy jsme prvně poznali formát play-off, kdy hned v prvním ročníku jsme proklouzli mezi osm nejlepších. Jak vzpomínáš na tyto zápasy?

Tenkrát právě vidina zahrát si play off, byla ta největší motivace, přičemž celou sezonu jsme k tomu směřovali, a nakonec se to ze sedmé příčky povedlo. Pro čtvrtfinále si nás vybral v té době suverénní Chomutov, který skončil o parník první. Tento výběr jsme úplně nečekali, takže nás to trochu nemile zaskočilo. Zároveň jsme ale věděli, že se dokážeme na play off dobře připravit. Rozhodně jsme nechtěli hrát v sérii druhé housle a favorita potrápit. Nakonec z toho byla nezapomenutelná bitva, kterou jsme sice v rozhodujícím pátém zápase prohráli, ale myslím, že se musela všem aktérům a divákům líbit.

Nedílnou součástí vyřazovacích bojů byl také velký zájem fanoušků. Překvapil tě tenhle zájem?

Samozřejmě, nikdo tenkrát nečekal, že přijde tolik lidí, bylo to z mého pohledu neuvěřitelný. Navíc ta atmosféra, na hřišti nebo střídačce nebylo slyšet vlastního slova. Vlastně jsem do té doby nevěděl, že má naše hala až takovou kapacitu.

V sezóně 15/16 vypadl Turnov až v semifinále, ve strhujícím pátém zápase po prodloužení. Přemýšlel jsi tehdy, že by Turnov mohl mít sílu na to, podívat se do 1. ligy?

V té době jsem si to přál a byl to můj osobní cíl, dostat Turnov do 1. ligy. Ale… když se na to všechno teď zpětně podívám i v kontextu následujících let, tak musím říct, že to byl jen sen pár jedinců z týmu. Úspěchy, které jsme udělali v Národní lize, výrazně převyšují možnosti oddílu, které se dají dlouhodobě v těchto skromných podmínkách udržet.

Byla tahle sezona z tvého hlediska ta nejlepší? Na jaké ještě rád vzpomínáš?

Výsledkově byla určitě nejlepší, protože jsme byli nejblíže finále. Mezi nejlepší sezóny zařadím první tři v Národní lize. A na co nejradši vzpomínám? Jsou to série play off s Chomutovem, Budějovicemi a Královákem.

Nejenom v Turnově jsi na hřišti čelil spoustě různým klubům. Na co může být podle tebe turnovský oddíl pyšný?

Myslím, že na svoji hráčskou základnu, počet členů a na to, jak se dá všechno dělat ve skromných podmínkách. Když se to srovná s jinými kluby v Národní lize, co jsem za ta léta mohl navnímat, jaké mají např. možnosti a podpory sponzorů, měst atd., tak to většinou bylo na úrovni A-týmů naprosto nesrovnatelné.

Kdyby jsi mohl složit nejlepší pětku, případně celý tým sestavený ze všech turnovských hráčů napříč historií, v nejlepších letech a kondici. Jaká by byla tvoje volba a proč?

Co se týče nejlepší pětky, tak zde mám celkem jasno. Vybral bych na beky Tomáše Vitáska a Tondu Palatínuse a do útoku Vojtu Palatínuse, Pavla Sekyru a sebe.

Pokud bych měl volit celý tým, tak už by to bylo opravdu složité a nerad bych na někoho zapomněl, ale určitě bych vybral Petra Brože a Jirku Pospíšila. Dál už radši nebudu nikoho říkat, abych někoho nenaštval.

Tvoje konstantní výkonnost a vysoké bodové příspěvky byly po deset sezón základním stavebním kamenem dobrých výsledků turnovského celku. Co by jsi poradil mladým hráčům, kteří mají rádi florbal, tak jako ty?

Těžká otázka, ale určitě je dobré stanovit si nějaký cíl, kterého chce člověk dosáhnout. Můžou to být postupně malé kroky, které budou směřovat k tomu velkému, např. zahrát si jednou extraligu. Tyto cíle a kroky vás pak budou motivovat k dalšímu a dalšímu tréninku.

Do následující sezóny jsi se rozhodl už nenastoupit. Jaké budou tvoje další florbalové kroky?

Je to tak a po všech těch letech nadešel správný čas. Jestli budou nějaké další florbalové kroky teď netuším, každopádně nikdy neříkej nikdy.